TTCup 2014
30.7.2014
V slunnou sobotu 26. července se v Čejči konal 2. ročník TTCupu, fotbalového turnaje, kterého se účastní družstva složená výhradně ze stolních tenistů. Letos se do turnaje přihlásilo 10 mužstev z různých koutů jižní Moravy. Pro ty, co nehrají fotbal, přibyla možnost zahrát si turnaj v pétanque.
Soupisku jsme tvořili v týdnu a bylo nás pořád málo. Když ze sestavy vypadl Mara, situace byla kritická. Nakonec jsme přemluvili Ondru, který původně hrát nechtěl, neboť měl na minulý rok zlé vzpomínky: jel na turnaj na kole a po pádu v jedné ze zatáček dorazil ve značně pošramoceném stavu. Tentokrát jízdu kolmo zvládl bez zranění. Těsně před startem turnaje se nám podařilo získat kvalitní posilu v podobě Lukáše Veselého; nakonec nás tedy bylo osm, sedm do pole a brankář. Při systému 5+1 hraniční počet pro celodenní turnaj.
Sestava: Pozzi (Ondřej Musil) - Galas (Pavel Galatík), Eda (Zdeněk Cupák), Koloušek (Jaroslav Kolůch), Hans (Jan Mocek), Luke (Lukáš Veselý), Vitalik (Vitalij Charitonov), Lambo (Petr Lamač)
Systém turnaje: zápas trvá 2x10 minut, dvě skupiny po pěti, první čtyři postupují do čtvrtfinále. Los určil, že první zápas budeme hrát až v jedenáct. A tak jsme z přilehlé hospůdky sledovali snažení ostatních týmů a chystali taktiku. Snažil jsem se prosadit variantu, že se budu po hřišti toulat jako Messi a ostatní budou běhat. Toulání jsem dva týdny poctivě trénoval a mám ho vychytané až do fáze než dostanu míč. Pak jsem maličko ztracený, když mám obejít tři protihráče a dát geniální přihrávku nebo rovnou gól, ale to by se v průběhu turnaje určitě spravilo. Tato taktická varianta byla zavržena, doteď nevím proč.
Mezitím Ivan Juroška ve svých 59 letech řádil na hřišti jako mladík a Morenda po loňském zklamání vyhrála tři utkání v řadě a skončila ve skupině na druhém místě. My jsme ve druhé skupině po dvou remízách a dvou výhrách skončili taky druzí. A ze hry jsme měli dobrý pocit. Jen to vedro bylo zničující.
Následovala vyřazovací fáze. Vítězné čtvrtfinále, v semifinálovém prodloužení Lambova hlavička ala Van Persie a jdeme do finále! Tam nás čekala Slatina. Po šťastném gólu jsme vedli 1:0, ale síly rychle docházely, bránili jsme vedení. Slatina stejně jako my šťastně vyrovnala a v prodloužení strhla vítězství na svou stranu.
Prohra vůbec nevadila, byli jsme rádi, že je konec. Lukáš skončil s křečí ve svalu, Ondra měl po jedné tvrdé střele pochroumané zápěstí, musel jsem ho před prodloužením v brance vystřídat. Ráno osm zdravých mužů se proměnilo v lazaret.
Celkové výsledky:
1. Slatina
2. Sokol Brno I
3. Bučovice
4. Vagiklín (Hodonín)
5. Young boys (Hodonín)
Old stars (Hodonín)
Morenda
Interplayers (Veselí nad Moravou)
9. MK Řeznovice
Zlín
Pétanque:
1. Halas Pavel ml.
2. Šafaříková Sandra
3. Šafařík Jan
Následovala společenská část turnaje, která probíhala na zahrádce již zmiňované přilehlé hospůdky. Hudební skupina Savana rozproudila zábavu, zpívali snad všichni, velmi povedený večírek. Borci z Řeznovic měli s sebou obrovskou řehtačku a za jejího doprovodu skandovali jméno svého klubu. Po několika pivech se jim řehtačku rozhodl ukradnout Vitalik. Když se mu to konečně povedlo, vzal řehtačku a za jejího zvuku z plna hrdla svým nenapodobitelným ruským přízvukem zaskandoval "Sooookol Brnoo jednaa!!!", načež si sedl zpátky na lavici, podíval se na nás znaveným zrakem a řekl: "Já su mrtvý, končím." A odešel spát.
My jsme ještě poseděli, zábava a nálada byla vskutku skvělá. Na chvíli poklesla při placení, ale s tímto krátkodobým poklesem se všichni vyrovnali skvěle. A šlo se spát. Kolem jednoho z obsazených spacích pytlů se utvořil hlouček hráčů Morendy. Hledali svého spoluhráče Karla Fischera a dohadovali se, jestli člověk ve spacáku je Karlos nebo není. Ve tmě nebylo poznat, kdo spacák obývá, obzvlášť když se dotyčný zahrabal dovnitř až po uši. Přesto někteří tvrdili, že je to tutový Karlos, že nikdy nikdo nebyl tutovější Karlos než ten chlápek ve spacáku. Tedy pokud je to chlápek. Jiní pro změnu říkali, že Karlos vypadá úplně jinak, že to poznají z křivek spacáku, Karlos má prý úplně jiné křivky, jinak zakulacené. Budit dotyčného nechtěli, ale Karlose najít potřebovali. Nakonec se k hloučku připojil skutečný Karlos, podíval se na spacák a po chvíli přemýšlení prohlásil, že to rozhodně není Karlos, že to by o tom něco musel vědět. Všichni byli šťastní, že se Karlos našel a šli to oslavit. Ráno se zjistilo, že tajemný chlápek ve spacáku byl Vitalik.
Noc na hřišti byla příjemná, ráno nás vzbudili ptáci a slunce. Bohužel stav Ondrovy ruky se zhoršil a tak jsme naložili kolo do auta a společně s Vitalikem a Ondrou jsme jeli do Kyjova do nemocnice na pohotovost. Tam jsme čekali na vyšetření a debatovali o žebříčcích hodnot, jak se mění, když se člověku něco stane, a že není na škodu si občas uvědomit, co je a co není důležité. Kolem nás neustále korzovali lékaři a sestry, připomnělo nám to seriál Nemocnice na kraji města. Ocenili jsme genialitu scénáristy Dietla a Ondra se strachoval, že ho bude vyšetřovat kyjovský Cvach. Nakonec z toho byla zlomená ruka. Ondra se po loňské smůle s pádem na kole stal opět smolařem turnaje.
Odvezl jsem Vitalika a Ondru na vlakové nádraží a sám jsem pokračoval do Kunovic pln dojmů z letošního TTCupu. Bylo fajn potkat lidi, s kterými se nevidíme až tak často, popovídat, zahrát fotbálek a večer si užít zábavu. TTCup je velmi povedená akce a patří za ni velký dík pořadatelům, zejména pak Dejvovi Novákovi, odvedli pořádný kus dobré práce a připravili spoustě lidem spoustu pěkných zážitků. Díky za to!
Autor článku: Jarin
