Muži A

Ústí nad Orlicí přijelo s posíleným sebevědomím po překvapivě vysokém vítězství 10:4 na Morendě, která je poslední dobou maličko z formy a rozdává body, kde to jen jde. Nutno však dodat, že kvůli záchranářským pracím v první a druhé lize málokdy hraje v plné sestavě.

Pardubice k nám dorazily bez svého nejlepšího hráče Hájka. Abychom udrželi naději na záchranu (pokud ještě nějaká byla), potřebovali jsme nutně vyhrát.

Do Telče se po sobotní porážce ve Znojmě odjíždělo s pokusem o zachování alespoň teoretických šancí na udržení v ligové soutěži. Do dějiště utkání se odjíždělo 2 vozy.

Do Znojmo jsme jeli s cílem pokusit se o překvapení. Tento soupeř nám ale dlouhodobě nesedí, což se potvrdilo i v tomto zápase.

Toto utkání mělo být soubojem o předposlední místo tabulky. Hráči Rtyně ovšem v sobotu proti silné Morendě (hrála v plné sestavě) zabrali a vybojovali nečekanou remízu 9:9, a to vedli už 9:6! Ani případné vítězství tedy nemohlo změnit naše umístění na dně ligové tabulky.

Do prvního víkendu druhé půlky soutěže jsme šli s jasným cílem: Vyhrát obě utkání a udržet tak naději na záchranu. Soupeřem byl Jičín, tým, na jehož horké půdě jsme v první půlce uhráli remízu. Místo zraněného Tuffiho nastoupil Martin Poledňa. A vynikající formu z tréninků dokázal přenést i do zápasu.

Syndrom Znojmo – to be continued...

Komentář k utkání v Jičíně.

K nedělnímu zápasu jsme nastupovali s jediným cílem - vrátit Jičínu drtivou porážku 10:3 z 1.poloviny soutěže.

Po nezvykle dlouhé pauze (3 týdny), jsme se jako správní Sokoli slétli k dosud ligovým modrým stolům. Úkol zněl jasně (nebylo to zastavit muže s koženou brašnou) – zastavit případný posun Holic a Vracova v tabulce před náš „mladý a perspektivní tým“.